Mary Ann Bakerové zemřeli oba rodiče na tuberkulózu, když s nimi a se svou sestrou a bratrem žila v Chicagu. Když její bratr také onemocněl touto strašlivou chorobou, zařídila, aby mohl odcestovat do teplejšího podnebí v jižní části Spojených států. Naneštěstí se během několika týdnů jeho zdraví zhoršilo, a on zemřel. Mary Ann a její sestru to zdrtilo. Nemohly si dovolit dojet pro bratrovo tělo ani zaplatit jeho přepravu zpět do Chicaga, aby tam mohl být pohřben. Mary Ann si prošla jedním z nejtemnějších a nejnáročnějších období svého života. Napsala: „V srdci jsem si říkala, že Bohu nezáleží ani na mně, ani na mých pocitech.“ [1] Bylo toho na ni víc, než dokázala unést.
Každý z nás v životě zažil bouře. Období poznamenaná zármutkem, ztrátou, strachem, nemocí, finančními potížemi, nejistotou a zmatkem ve všech podobách. Tyto bouře jsou náročné a dokáží nás prověřit až na dřeň. V určitých okamžicích můžeme mít stejně jako učedníci na Galilejském moři pocit, že se naše loďka převrhne či potopí, a tak voláme: „Mistře, nedbáš, že hyneme?“ [2]
Oné bouřlivé noci na Galilejském moři Spasitel, „probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.“ [3] Spasitel kvůli Mary Ann Bakerové utišil v její nejtemnější hodině zármutku a ztráty bouři v jejím srdci a „dovedl ho k pokojnosti hlubší víry a dokonalejší důvěry“. [4] S těmito znovuobnovenými pocity pokoje a uklidnění napsala slova drahocenné náboženské písně „Mistře, hle, vítr burácí“. [5]
Odvahu živel už neměl dál,
též vítr se uklidnil, jen vánek vál.
Hned vládce všech moří bouře slyš:
Ztiš se již, ztiš se již.
Máme milujícího Otce v nebi, který chápe, že během bouří, s nimiž se v životě setkáváme, potřebujeme útočiště či bezpečný přístav, kam se můžeme uchýlit – místo, kde budeme chráněni, v bezpečí a kde budeme mít pocit jistoty.
Důležitým bezpečným přístavem v našem životě může být chrám. Život s sebou každý den přináší obtíže, nejistotu, protichůdné hlasy a zmatek. V domě Páně nacházíme odpovědi, sílu a pokoj, který nám Pán slíbil. Připomínáme si, že nejsme sami. Připomínáme si, že nás Bůh miluje, neustále nás vede a připravuje pro nás cestu, po níž se k Němu můžeme vrátit a dosáhnout pokoje.
Nebeský Otec vás zná. Má vás rád. Rozumí vašim potřebám a obtížím. Prostřednictvím návštěv chrámu a účasti na posvátných obřadech získáváme jasné vnímání, které potřebujeme, abychom dokázali navzdory nejistotě a různým bouřím, jimž v životě čelíme, najít správný směr.
Starší Boyd K. Packer učil: „Duchovní atmosféra chrámu s sebou nese cosi očišťujícího a objasňujícího. Někdy je naše mysl natolik zaneprázdněna problémy a tolik věcí najednou se dožaduje naší pozornosti, že prostě nemůžeme myslet a vidět jasně. V chrámu však jakoby se prach rozptýlení usadil, mlha a opar se zvedly a my jsme pak schopni „vidět“ to, co jsme nedokázali vidět předtím, a mezi našimi starostmi nacházíme cestu, kterou jsme předtím neznali.“ [6] Z náboženské písně „Jak pevný to základ“:
„Tak já s tebou jsem, tobě netřeba se bát,
vždyť já jsem tvůj Bůh, nepadneš, zůstaneš stát.
Pomoc tvoje jsem pro jakýkoli čas.“ [7]
Bez ohledu na to, jakým bouřím čelíte. Bez ohledu na živly, vítr a kohokoli či cokoli, co se proti vám spiklo. Není třeba se bát. Náš milující Otec v nebi nám poskytuje bezpečný přístav. V chrámu vám bude žehnat. V chrámu vás bude posilovat a ochraňovat. V chrámu lépe porozumíte slovům „umlkni, a upokoj se“.
[1] Ernest K. Emurian, Living Stories of Famous Hymns, Boston: W. A Widdle Co., 1955, 83–85.)
[2] Marek 4:38
[3] Marek 4:39
[4] Karen Lynn Davidson, Our Latter-Day Hymns: The Stories and the Messages, Salt Lake City: Deseret Book, 1988
[5] Náboženské písně, č. 53, Mistře, hle, vítr burácí Slova: Mary Ann Bakerová, přibl. 1874. Hudba: H. R. Palmer, 1834–1907.
[6] „Příprava na vstup do svatého chrámu“, upraveno z The Holy Temple od Boyda K. Packera. (K dispozici na lds.org.)
[7] Náboženské písně, č. 39, Jak pevný to základ. Slova: Předpokl. aut. Robert Keen, přibl. 1787. Zařazeno v prvním zpěvníku SPD, 1835. Hudba: Předpokl. aut. J. Ellis, přibl. 1889.