Město, kde jsem vyrůstal, obklopují nádherné lesy, které i v dnešní době odpovídají představě romantického německého lesa. V těchto lesích mají svůj původ tajemné příběhy a vyprávění z dávných dob. U opuštěné tůňky známé jako Siegfriedův pramen se měla odehrát událost, která se dosud vypráví ve světě mytologie střední a severní Evropy.
Náš hrdina se jmenuje Siegfried, v severních zemích známý jako Sigurd.
Tento mladý muž je popsán jako odvážný, silný a smělý. Jeho sláva vzrostla, když svým mečem porazil draka. Poté se vykoupal v krvi poražené nestvůry, aby se stal nezranitelným. Naneštěstí mu na záda právě v té chvíli spadl list lípy, takže jedno malé místo zůstalo nechráněné.
Toto nekryté místo se později stalo jeho zhoubou. Siegfried se zapletl do intrik mezi dvěma královnami a byl následně zabit ze zálohy. Během lovu byl právě ve chvíli, kdy se sklonil k prameni, aby se napil, zabit cílenou ranou kopím, které vrhl zrádce, jenž věděl o jeho zranitelném místě.
Siegfriedova odvaha se zakládala na tom, že měl pocit, že je nezranitelný, měl však slabé místo, o kterém jeho nepřítel věděl a kterého zneužil.
I my se příliš často v přehnané sebedůvěře cítíme jistí a nezranitelní. Pokud však nerozpoznáme své slabosti a neobrátíme je v silné stránky, i my můžeme být přemoženi.
Vyzývám vás, abyste se řídili radou Moroniho, který nás nabádá, abychom své slabosti předložili Pánu:
„A jestliže lidé přijdou ke mně, ukáži jim jejich slabost. … [N]eboť pokoří-li se přede mnou a budou-li míti víru ve mne, pak učiním, že slabé věci se pro ně stanou silnými.“1
Osobní individualismus, nepěkná vlastnost, sklon k výbušnosti, snadné podléhání zlobě, špatné smýšlení a mluvení o druhých, radost z neštěstí druhých, vynášení nespravedlivých nebo předpojatých soudů – to vše nás činí zranitelnými a napadnutelnými. Často si s sebou neseme charakterové vlastnosti, které v nás hluboce zakořenily v mládí a na kterých jsme nikdy nepracovali. Někdy jsou to důsledky prožitků z dětství či mládí, za které jsme sami nemohli. Ať už je důvod jakýkoli, uděláme dobře, když tyto slabosti předložíme Pánu. On nás může uzdravit. Očekává, že na oltář přineseme oběť – ne takovou oběť jako v dávných dobách, ale zlomené srdce a zkroušeného ducha.
Slova krále Davida ukazují, že lidé už v dávných dobách věděli, že zápalné oběti samy o sobě nestačí. „Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřeným …“2
Vzkříšený Pán zopakoval tento pokyn v Novém světě hned poté, co oznámil zrušení zápalných obětí: „A budete mi přinášeti jako oběť srdce zlomené a ducha zkroušeného. Kdo ke mně přijde se srdcem zlomeným a duchem zkroušeným, toho pokřtím ohněm a Duchem Svatým …“3
V těchto dnech, kdy vyjde tento článek, se po celé Evropě pořádají konference ‚Pro posílení mládeže‘ (zkráceně FSY). Tyto konference nejsou jen zábavné akce, ale jejich účelem je učit mládež, jak se připravit na získání božského vedení. Mladí lidé se během konference učí řídit kodexem chování, který se odrazí v jejich vystupování i vnějšímu vzhledu, tak aby si to, čemu se tam naučili, mohli odnést s sebou domů. Zjistí, kde mají svá osobní slabá místa, aby se dokázali účinně chránit před šípy protivníka. Poté se vracejí domů s touhou obléci si celé odění Boží, aby žádné místo jejich duchovního těla nezůstalo do budoucna nechráněné.
Radujme se ze síly „mládeže v Sionu“, která stojí neohroženě uprostřed neklidných proudů dnešní doby.
_____________________________
1 Eter 12:27
2 Žalm 51:19
3 3. Nefi 9:20