Poté, co jsem byl ve 20 letech pokřtěn v San Leandru v Kalifornii a strávil dva semestry na Univerzitě Brighama Younga, jsem v létě roku 1977 usedl do letadla směřujícího přes oceán do Kodaně. Vypravil jsem se na léto domů, abych si vydělal peníze na další semestr na BYU. Nebo to jsem si alespoň myslel!
Během dlouhého letu jsem se pokusil usnout, abych byl odpočatý, až se setkám s rodinou – nyní jako člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Ale spánek ne a ne přijít. Neustále jsem slyšel hlas proroka, presidenta Kimballa, jak říká: „Každý způsobilý mladý muž má jít na misii.“1 „Jsem příliš starý,“ snažil jsem se přesvědčit sám sebe, „… než budu moct jít, bude mi 22, o tři roky víc než většině starších, kteří jdou na misii.“ Slyšel jsem presidenta Kimballa téměř jako kdyby seděl hned vedle mě. Nedovolil mi usnout a já jsem ho nedokázal ignorovat.
Nakonec jsem ze strachu, že se vůbec nevyspím, Nebeskému Otci řekl: „Tak dobrá, pokud někoho inspiruješ, aby mě požádal, abych šel na misii, tak půjdu.“ To pomohlo – usnul jsem a spal, dokud letadlo nepřistálo, a na to, co jsem slíbil Pánu nebo presidentu Kimballovi, jsem už ani nepomyslel.
Jen čtyři dny poté, co jsem dorazil do severního Dánska, jsem se ocitl na shromáždění v odbočce Aalborg. Nikoho jsem tam neznal. Hned po shromáždění svátosti přišel přímo za mnou president odbočky Johannes Vestbø a řekl: „Neznám vás, ale v bílé košili a obleku vypadáte jako člen Církve. Jste členem?“ To jsem mu mohl potvrdit a on pokračoval: „Mohu vás pozvat do své kanceláře, abychom se lépe poznali?“ Naše setkání nemohlo trvat déle než deset či patnáct minut. Hned po několika minutách řekl: „Je to velmi zvláštní. Přestože vás neznám, mám velmi silný pocit, že mě Pán nabádá, abych se vás zeptal, zdali půjdete na misii. Uděláte to?
Vliv Ducha se prohloubil a oběma se nám v očích objevily slzy dojetí, když jsem si vzpomněl na slib, který jsem dal jen před čtyřmi dny Pánu, a podělil se o něj. Věděl jsem, co musím udělat – následovat hlas žijícího proroka. Brzy poté jsem odeslal přihlášku na misii a místo toho, abych se vrátil na BYU, jsem peníze, které jsem toho léta vydělal, použil na misii a od listopadu téhož roku jsem sloužil v Anglické misii Londýn.
Když vstupujeme do nového roku a stanovujeme si osobní cíle pro plán území na rok 2019, z nichž na prvním místě stojí „následujte proroka“, z osobní zkušenosti vím, že nám to do života přinese ta největší požehnání. Následování žijícího proroka ve všem, co nám radí, „posílí (naši) víru v Nebeského Otce a Ježíše Krista.”
Žijící prorok je mluvčím Páně na zemi. „Prorok nestojí mezi vámi a Spasitelem. Spíše vám stojí po boku a ukazuje vám cestu vedoucí ke Spasiteli.“ 2 Jak je uvedeno ve 3. Nefim 20:24, „…všichni proroci …svědčili o (Kristu)“. Prorok nám řekne věčné pravdy a dá nám moudré rady. „Pokaždé, když jsem uposlechl radu proroků, pocítil jsem potvrzení této rady v modlitbě a pak jsem se jí řídil, jsem zjistil, že to umocnilo mé bezpečí.“ 3 Prorok nás bude povzbuzovat, abychom dodržovali přikázání, která vedou ke štěstí, pokoji a věčnému životu.
Je tomu již čtyřicet let, co jsem se rozhodl následovat žijícího proroka. Nejenom ke mně, ale k celé mé rodině přicházejí díky rozhodnutí následovat proroka, které jsem učinil v roce 1977, nespočetná požehnání. Vyzývám nás všechny, abychom si stanovili osobní cíle a dali si závazek následovat proroka, čímž můžeme obdržet nesmírná požehnání v tomto životě i v životě, který přijde.
________________________
1 Spencer W. Kimball, First Presidency Message, November 1977, „It Becometh Every Man“, třetí odstavec
2 Neil L. Andersen, „Prorok Boží“, Liahona, květen 2018
3 Henry B. Eyring, „Finding Safety in Counsel“, Ensign, May 1997, str. 25