Cti otce svého a matku 

proslov Marie Anny Fejtové (14 let, odbočka Třebíč)

Toto přikázání najdeme v Exodu 20:12: „Cti otce svého a matku svou, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ Proč se zrovna toto přikázání pojí s takovýmto požehnáním – být dlouho živ?

Rodiče nám dávají nebo dali základ všeho, co kdy budeme umět a jak se budeme chovat a rozhodovat. Bez toho, co jsme se od nich naučili, by se nám žilo poměrně špatně. Kdybychom neposlouchali jejich rady jako malí, kolikrát už jsme mohli být zranění nebo si nějak ničili život?

Poslušnosti nás rodiče učili skrz pohádky, které nám vyprávěli. Bylo jich hodně, například Červená Karkulka, Budulínek, Smolíček pacholíček nebo Neposlušná kůzlátka. Všechny ty pohádky mají podobný příběh – rodič, popřípadě jiný dospělý dá dítěti radu, ale dítě ho neposlechne, potom se dostane do problému a rodič nebo jiný dospělý ho zachrání. Zachrání ho i přesto, že si za to dítě mohlo samo, a i přesto, že je dospělý rozzlobený a zklamaný. Nakonec jsou však všichni šťastní.             

Stejně tak to funguje nejen s našimi pozemskými rodiči, ale i těmi v nebi. Máme od našeho Otce přikázání, která když neposlechneme, může se nám vést špatně. Můžeme však činit pokání a On nám odpustí i přes zármutek a zklamání, které Mu působíme. A jednou budeme všichni spolu a šťastní!

Ale jak poznáme, že nám rodiče radí správně? Já sama si občas myslím, že moji rodiče nemají nejmenší tušení, co je pro mě dobré, a co ne, a musím se o tom, co říkají, přesvědčit sama. Například mě vždycky od malička mazali opalovacím krémem, abych se na slunci nespálila, a to tak pečlivě, že jsem opravdu nikdy spálená nebyla. Ale jedno léto mi nechali zodpovědnost si to pohlídat sama. Jen mi několikrát připomenuli, ať se namažu, ale já to neudělala. Chtěla jsem se přesvědčit sama, jak to bolí, a jestli vůbec. A tak jsem večer skončila s rudými zády i stehny, protože mi nestačila slovy předaná zkušenost. Nevěřila jsem tomu, co rodiče říkali.

V prohlášení světu o rodině se píše: „Manžel s manželkou mají posvátnou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat a pečovat o své děti. … ‚Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky.‘ (Žalm 127:3.) Rodiče mají posvátnou povinnost vychovávat své děti v lásce a spravedlivosti, starat se o jejich tělesné a duchovní potřeby a učit je vzájemně se milovat a sloužit jeden druhému, dodržovat přikázání Boží a být občany, kteří dodržují zákony, kdekoli žijí. Manželé a manželky – matky a otcové – se budou před Bohem zodpovídat z toho, jak tyto povinnosti plnili.“ Poslouchat rodiče je tedy opravdu dobré, protože na zemi jsou přece jen déle než my, a je dokonce jejich „posvátnou povinností“ nás vést k tomu dobrému a správně nás vychovat.

Starší D. Todd Christofferson řekl: „Ačkoli povinnost varovat pociťují silně právě proroci, je to povinnost, která se vztahuje i na další lidi.“ – například naše rodiče. Dál v jeho proslovu najdeme: „Je to nepochybně láska, co pokaždé přinutí rodiče, aby varovali své nejbližší ‚bližní‘ – své děti. Znamená to učit pravdám evangelia a svědčit o nich. Znamená to učit děti nauce Kristově: víře, pokání, křtu a daru Ducha Svatého. Pán rodičům připomíná: ‚Já jsem vám přikázal, abyste vychovávali děti své ve světle a pravdě.‘

Zásadním prvkem rodičovské povinnosti varovat je nastínit nejen demoralizující důsledky hříchu, ale také radost, jež pramení z poslušnosti přikázání. Vzpomeňte si na slova Enose o tom, co ho vedlo k tomu, aby vyhledal Boha, obdržel odpuštění hříchů a obrátil se:

‚Vizte, šel jsem loviti zvěř do lesů; a slova o věčném životě a o radosti svatých, jež jsem často slýchal svého otce promlouvati, mi pronikla hluboko do srdce.‘“ („Hlas varování“, Liahona, květen 2017.)

Už jste si někdy vzpomněli na slova rodičů a ona vám pronikla hluboko do srdce? Doufám, že můžete odpovědět ano. Teď bych mluvila právě k vám, kterým rodiče už pravidelně neradí a nemáte je neustále za zády. Jaký jste s nimi měli nebo máte vztah? Většina mých kamarádů, kteří mají nějaké psychické nebo jiné problémy, má špatný vztah alespoň s jedním z rodičů, anebo mají právě jejich rodiče špatný vztah mezi sebou. A to jsou tito kamarádi stále v mém věku, kdy se s nimi denně vidí. Pořád je však stejně důležité mít s nimi a k nim láskyplný, nejlépe i obdivuhodný vztah, ať už se vidíte, nebo nevidíte jakkoliv často. Copak jim nejste vděční aspoň za pár věcí?

Ať už k někomu teď chodíte dělat pastýřskou službu, nebo ne, měli byste si k tomu ještě přidat své rodiče. V Liahoně ze srpna 2018 jsou napsány body, které byste měli dělat při pastýřské službě: poznávejte je, snažte se spolu trávit čas, komunikujte láskyplně, ceňte si toho, co vás odlišuje i spojuje, služte jim. Myslím, že aspoň jednou za měsíc by se něco takového zvládnout dalo, nemyslíte? Vždycky se máte o svých rodičích co dozvědět, můžete s nimi strávit čas nebo aspoň zavzpomínat. Přemýšlet nad tím, co vás vždy odlišovalo a v čem jste si z oka vypadli a k čemu to bylo dobré. Vždycky se najde něco malého, co pro ně můžete udělat.

Na závěr už bych jen citovala Efezským 6:1–3: „Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem.“ „Cti otce svého i matku“ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: „aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi“.

Vydávám svědectví o tom, že „rodina je ustanovena Bohem. Manželství mezi mužem a ženou je základem Jeho věčného plánu. Děti mají právo na to, aby se narodily v manželském svazku a byly vychovávány otcem a matkou, kteří s naprostou věrností ctí manželské smlouvy. Štěstí v rodinném životě dosáhneme s největší pravděpodobností tehdy, když je založeno na učení Pána Ježíše Krista. Úspěšná manželství a rodiny jsou založeny a udržovány na zásadách víry, modlitby, pokání, odpuštění, úcty, lásky, soucitu, práce a hodnotných odpočinkových činností.“ (Rodina – prohlášení světu.)